Cesta-text
Tou cestou,
tím směrem prý bych se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají,
kus něhy ti za nehty slíbí a dají
víc síly
se prát,
na dně víc dávat,
než brát.
A i když se vleče a je schůdná jen v kleče,
donutí přestat se zbytečně ptát,
Jestli se blížím k cíli,
ókolik zbývá víry,
kam zvou
svodidla, co potmě mi lžou,
zda couvám zpátky
a plýtvám řádky,
co řvou,
že už mi doma neotevřou.
Nebo jít s proudem,
na lusknutí prstů se začít hned smát.
Mít svůj chodník slávy a před sebou davy
a přes zkroucená záda být součástí stáda.
Ale zpívat a hrát,
kotníky líbat
a stát
na křídlech všech slavíků
a vlastně už ze zvyku
přestat se zbytečně ptát,
Jestli se blížím k cíli,
kolik zbývá víry,
kam zvou svodidla, co potmě mi lžou,
zda couvám zpátky
a plýtvám řádky, co řvou,
že už mi doma neotevřou.
Jestli se blížím k cíli,
kolik zbývá víry,
kam zvou svodidla, co potmě mi lžou,
zda couvám zpátky a plýtvám řádky, co řvou,
že už mi doma neotevřou.
